Klasická "Švédská" masáž popsaná kolem roku 1830 (Per Henrik Lig) se v západních kulturách považuje za základní formu masáže. Využívá různé typy tření a hnětení. Používá se hlavně na ošetření bolestí zad, namožených svalů, nespavosti a problémů spojených se stresem.
Masáž postupně uvolňuje zatuhlé svaly, povzbuzuje krevní oběh, zlepšuje výživu buněk a zvyšuje elasticitu svalstva, příznivě působí na pohybový aparát. Během masáže dochází k uvolnění psychického napětí, odstranění únavy a zlepšení duševní pohody.
Klasická masáž způsobuje značné prokrvení především svalového a vazivového aparátu, ale druhotně i vnitřních orgánů. Dochází při ní ke zrychlení výměny látkové, vytlačení odpadních, balastních látek (např. solí vápníku, kyseliny mléčné, vody…) do kapilárního a lymfatického řečiště. Ztuhlý svalový systém reaguje uvolněním jednotlivých vláken, povolením spazmů. Nastupuje celková regenerace organismu, odstranění únavy, pocit lehkosti a volnosti těla (hlavně při celkové masáži). Klasická masáž může prospět i kloubům díky prokrvení a vybalancování svalových skupin klouby fixujících. Je třeba dodat, že masáž neposiluje svaly, pouze je může připravit na lepší výkon právě díky výše zmíněnému. Každou dekádou je, bohužel, zhruba deset procent svaloviny přeměněno na vazivo. Ke zpomalení tohoto procesu přispívá především pohybová aktivita, avšak i klasická masáž.
U klasické masáže se provádějí vydatnější a tvrdší hmaty, které odstraňují nahromaděné únavové látky např. kyselinu mléčnou ve svalech. Upřednostňuje se masáž celková, ale nejčastěji se používá masáž zad a šíje.
 |
 |
 |